#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#
Za solitární plicní uzel považujeme izolovanou plicní lézi do velikosti 3 cm, často bývá náhodným nálezem na zobrazovacích vyšetřeních. Základní vyšetřovací metodou je CT. Rozhodnutí o managementu takových ložisek je někdy komplikované, i když máme k dispozici různé druhy doporučení a skórovacích systémů. Asi v 50 % (10-70%) se může jednat o maligní onemocnění, nejčastěji primární plicní rakovinu. Se zavedením screeningu rakoviny plic u rizikových skupin lze očekávat nárůst diagnostiky solitárních plicních lézí a proto sjednocení doporučených postupů jejich managementu je zásadní. Vzhledem ke komplexnosti problematiky jsou pacienti s SPU často prezentováni na multidisciplinárních pneumoonkologických boardech. Cílem je vyhodnocení rizika maligního procesu a naplánovaní diagnostického postupu či doporučení intervalu sledování. Naším cílem je odhalení event malignity v časném, kurabilním stadiu, na druhou stranu vyšetřovací metody včetně těch invazivních musí být indikovány racionálně. V rámci diagnostiky je často doplňováno PET/CT, dle uložení léze bronchoskopie či transthorakální biopsie. Může být indikováno i bioptické ověření perioperačně---viz ostatní kap.
Úloha onkologa v multidisciplinárním týmu je nezastupitelná, přináší pohled na terapeutické konsekvence i širší diferenciální diagnostiku. S přibývajícími léčebnými možnostmi onkologické léčby (zejména cílené léčby a imunoterapie) v časných stadiích plicních malignit je nezbytná i včasná precizní diagnostika, včetně vyšetření prediktivních markerů.
Stále zůstává základní hodnocení anamnézy (kouření, pracovní anamnéza, předchozí malignita, komorbidity). Důležitý je celkový klinický stav, performance status a i preference pacienta. Velkou výhodou bývá, pokud je možnost srovnání nálezu se starší dokumentací. Vzhledem k tomu, že je velmi často přítomny komorbidity, je zásadní vyšetření plicních funkcí, které mohou být limitací pro diagnostiku či terapii (zejména chirurgický výkon).
V případě prokázání malignity, je indikovaná onkologická léčba v souladu s guidelines, ideálně opět cestou mezioborového pneumoonkologického týmu. Pokud nastane situace, že i přes veškerou snahu se histologická verifikace nedaří a pravděpodobnost malignity je vysoká (růstová dynamika, PET – pozitivita ložiska) může být MDT rozhodnuto o indikaci lokálního ošetření ložiska (nejčastěji SBRT).
MUDr. Kateřina Jirsová
Onkologické centrum Nemocnice Na Pleši
Radioterapie je u plicních nádorů základní léčebnou modalitou, která přináší léčebný prospěch v radikálních i paliativních indikacích u více než ¾ pacientů.
Časné stadium
V případě klinicky inoperabilního NSCLC (z interních či jiných příčin) ve stadiu I-II představuje radioterapie velice dobrou alternativu k léčbě chirurgické. V posledních deseti letech bylo dosaženo významného pokroku použitím stereotaktické radioterapie (SBRT - stereotactic body radiotherapy) / SABR (stereotactic ablative radiotherapy). [1], [2]
Charakterizuje vysoká konformita svazku, vysoká biologicky ekvivalentní dávka (BED), často nad 100 Gy a relativně ostrý spád dávky do okolní zdravé tkáně, která ale připouští slabou homogenitu v cílovém objemu. používá se u malých tumorů nepřesahujících 4 cm. Aplikuje se relativně vysoká jednotlivá dávka > 5 Gy a celkově se jedná o nízký počet frakcí (od 1 do 8).
Dozimetrické výhody protonové SBRT je možné využít v situacích, kdy provedení fotonové SBRT může vést k výrazně vyššímu riziku závažné radiační toxicity. Opatrnost je na místě v případě centrálních nádorů, umístěných méně než 2 cm vzdálenosti od hlavních a lobárních bronchů, dále u nádorů souvisejících s hrudní stěnou, v blízkosti brachiálního plexu event. u nádorů > 5cm. [3], [4], [5]
Pokročilé stadium NSCLC
V léčbě pokročilých stádií NSCLC představuje radioterapie společně s konkomitantní chemoterapií v současné době metodu volby (na základě znalosti prediktivních markerů pak event. následovaná imunoterapií) u pacientů v dobrém výkonnostním stavu. Nemocní s horším výkonnostním stavem nebo s významnou komorbiditou podstupují většinou léčbu sekvenční (chemoterapie následovaná radioterapií). [6], [7]
Nejčastěji se jedná o klinické stadium III s neresekovatelným primárním tumorem (T3/T4) bez vzdálené diseminace s/nebo rozsahem zahrnující postižení mediastinálních (N2) a/nebo supraklavikulárních/kontralaterálních lymfatických uzlin (N3).
Nejčastější předepsaná dávka u radikální RT je normofrakcionace 60-70Gy/ 30-35 frakcí/ 6-7 týdnů). Dávková eskalace je asociovaná s lepším přežitím, zárověn spojena s vyšší toxicitou a dávka nad 74Gy se v současné době pro rutinní použití nedoporučuje. Nejefektivnější strategií ke snížení toxicity léčby je snížení radiační zátěže na tzv. OaR (organs at risk - rizikové orgány) využitím nejnovějších technologií s co nejlepším řešením tzv. motion managment (řízením pohybu) a co nejlepšího pokrytí a dávkové distribuce při možných změnách v průběhu léčby (tzv. adaptivní plánování). Standardem je ozařování fotonovou radioterapií, protonová je doporučována v případech nemožnosti dodržení limitů na rizikové orgány při radikálním záměru léčby. [6], [8]
Malobuněčný karcinom (SCLC) představuje přibližně 15 % ze všech plicních nádorů. Základem léčby je chermoterapie ale radioterapie se uplatńuje jak v limitovaném tak pokročilém stádiu.
Limited disease
Preferována je konkomitantní chemoradioterapie, protože signifikantně prodlužuje přežití pacientů, a to tím více, čím dříve je aplikována.
Dodnes není ale konsenzuální názor na velikost dávky a frakcionaci. Nejčastěji doporučovaná dávka záření 45 Gy/25 frakcí/5 týdnů je doprovázena četností lokálních selhání více než 50 %. Účinnější je režim 45 Gy/30 frakcí/3 týdny (tzv. hyperfrakcionace 2× denně 1,5 Gy), který je ale spojen se značnou toxicitou.
Běžně používaný režim normofrakcionace (66 Gy/33 frakcí/6,5 týdne) lze dle randomizované studie CONVERT u LD SCLC aplikovat tehdy, pokud hyperfrakcionace není možná. [9], [10]
Extensive disease
Radioterapie má význam i pro nemocné ve stadiu extensive disease malobuněčného karcinomu, a to v těch případech, kdy úvodní chemoterapie navodí kompletní remisi nebo téměř kompletní remisi vzdálených metastáz a plicní lokalizace představuje jedinou klinicky významnou reziduální nemoc. Radioterapie sekvenčně ihned po ukončení chemoterapie zlepšuje přežití oproti strategii odložené léčby při progresi.
Preventivní ozáření mozku
U malobuněčného karcinomu plic je riziko vzniku mozkových metastáz po dobu choroby až 80 %. Význam profylaktického ozáření mozku jak u LD (limited disease), tak i u ED (extensive disease) prokázaly dvě metaanalýzy publikované na přelomu tisíciletí s přínosem přibližně 5 % absolutního zvýšení 5letého přežití. Standardní dávka záření je 25 Gy/10 frakcí nebo 30 Gy/15 frakcí. [11
MUDr. Alexandra Haas Hlaváčová
Protonové centrum Praha
Literatura: